Autorka emigrovala s matkou jako sedmnáctiletá do západního Německa v roce 1967 a v knížce se snaží konfrontovat své tehdejší představy s realitou života emigrantů v soudobé NSR. Obě ženy se dostávají do role čekatelek a prosebnic, jejich místní známí najednou zjišťují, že jim nemohou nebo nechtějí pomoci a ony se musejí těžce vyrovnávat s tíživou existenční situací. Některé z problémů, před nimiž chtěly utéci, na ně čekají i zde, včetně nedůvěry ze strany úřadů a zájmu bezpečnostních složek. Obě nakonec povolení k pobytu dostanou a postupně se pro ně Německo stane novým domovem, který autorka opouští až po sametové revoluci, aby se vydala po svých starých stopách a mohla porovnat změny, k nimž za více než dvacet let došlo.
