Ale ta máma měla dítě jako mladá („litovala, že ukončila studium, ne těhotenství“) a nestačila sama dospět, pak onemocněla – a odešla dřív, než zestárla. Její dcera píše vyznání jazykem písniček, sociálních sítí, příběhů, citátů. Vypráví o prázdném místě po blízkém člověku, o smutku v době a společnosti, která je raději mladá, veselá a zdravá a neví si úplně rady s umíráním. Za to samozřejmě můžou matky. I tady bychom mohli vypočítat spoustu chyb: trochu moc pije, nevychází s penězi a taky s muži, i když ji přitahují, obléká se vyzývavě a není důsledná ve výchově. Jenže milujeme jen dokonalé matky? Při čtení je dovoleno smát se i brečet. Přiznávám, že jsem dlouho nečetl polskou (a nejen polskou) beletrii, která by byla tak dojemná, nekompromisní a originální. Jerzy Doroszkiewicz, tok.fm Originalita a jedinečnost autorčiných příběhů spočívá v bystrosti pozorování, v černém humoru a v podvratné síle jazyka a obrazotvornosti. Justyna Sobolewska, Polityka